Mužský oděv

je základní a nejnezbytnější součástí oděvu. Běžně se nosily suknice dvě – spodní z jemnější látky (len), svrchní ze silnější (vlna, hrubší len). U prostého oděvu si ale můžete vystačit i jen s jednou vrstvou.

Střih je jednoduchý, od pasu (nebo už od podpaždí) dolů rozšířený klíny. Nebylo obvyklé mít holé paže – alespoň jedna z obou suknic má mít dlouhý rukáv. To platí samozřejmě i v případě nošení jen jedné vrstvy.

Otvor pro hlavu může být volný, nebo těsnější. Ve druhém případě je u krku opatřen stahováním nebo zapínáním. Možností je více – tkanice protahovaná dírkami, pevně našitá k okraji výstřihu, protažená tunýlkem, knoflíky, spony...

Pánové, nebojte se delších suknic – alespoň nad kolena. Je sice pravda, že v průběhu XIV. století se oděvy vlivem módy zkracovaly, ale tento trend jednak vrcholil až koncem století, jednak to byla skutečně módní záležitost, která se prostých oděvů příliš nedotkla. Pracovní „suknice“ sahající těsně pod pas vypadají tristně.

Na obrázku vlevo spodní suknice ze lnu, vpravo svrchní z vlněného sukna, u krku zapínaná na knoflíky.

dohromady tvoří středověké „kalhoty“. Bruchy jsou spodky různé délky. Velmi krátké a přiléhavé spodky se nazývají hacě – ty ale patří spíše k luxusnějším oděvům. Bruchy šijte raději volnější – budete se v nich cítit pohodlně i v případě, že netrefíte střih dokonale.

Nejjednodušší střih na bruchy je „válec“ na obou koncích otevřený a s třetí dírou po jedné straně. Tato díra tvoří pas, nohy jsou prostrčeny oběma konci válce, látka je v rozkroku bohatě nařasená. Náročnější střih je ze dvou nebo více částí, podobá se dnešním krátkým kalhotám.

Bruchy se v pase stahují tkanicí protaženou buď tunýlkem, nebo našitými poutky. K této tkanici se přivazují nohavice – buď jen vpředu, nebo i vzadu. Dvojí úvaz lépe sedí, ale poněkud omezuje v pohybu – zvláště ve dřepu. Nic ovšem nebrání tomu při nutnosti větší volnosti zadní úvazy odvázat.

V případě protahování tkanice tunýlkem je tento na dvou nebo čtyřech místech prostřižený, aby se daly nohavice přivázat.

Nohavice jsou samostatné, na každou nohu zvlášť. Mohou být volné, nebo více vytvarované na nohu. Střih na těsné nohavice berte jen jako orientační – je nutné jej dotvarovat postupným špendlením přímo na noze tak, aby nohavice byly co nejtěsnější, ale aby se ještě daly stáhnout i natáhnout.

Nohavice mohou mít našité i chodidlo, nebo jsou dole otevřené, jen s páskem pod chodidlem (aby se nevyhrnovaly nahoru) a s trojúhelníkovým výběžkem kryjícím nárt.

Vhodný materiál na bruchy je jemný len, na nohavice buď také len, nebo vlna.

Uvést zde podrobný návod na ušití dobových bot by bylo nad rámec tohoto pojednání. Ušít boty ale není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Případné zájemce můžeme odkázat na tento velmi dobře udělaný návod.

Podle našich zkušeností je vhodné ušít boty nepatrně větší, než uvádí návod. Obrácením naruby po sešití se totiž poněkud zmenší. Nakonec, vycpat se dají vždycky...

Pokud by vám tento návod připadal příliš náročný, je tu v záloze ještě jeden – na výrobu jednoduchých krpců. Nic prostšího už snad nemůže být.

byly ve středověku (a nejen ve středověku) zcela běžnou součástí oděvu. Na našich obrázcích můžete vidět dvě nejčastější – jednoduchou přiléhavou čapku s tkanicemi a kápi.

Čapka je velmi častým, univerzálním kusem šatu nošeným při všech možných příležitostech a ke všem možným oděvům. Dokonce známe z dobových ilustrací zobrazení spících lidí, kteří jsou nazí (tak se běžně spalo), ale tuto čapku mají na hlavě. Nosila se i k jiným pokrývkám hlavy, jako je klobouk nebo právě kápě.

Kápě je módním i praktickým doplňkem, který podle potřeby skvěle kryje krk, ramena, hlavu i obličej. Přední okraj otvoru pro obličej bývá delší, nosí se ohrnutý, ale v případě větru, deště či sněhu se shrne dopředu.

Existuje také „švihácká“ verze nošení kápě obráceně – nasadí se otvorem pro obličej s ohrnutým okrajem na hlavu, zadní cíp se protáhne pod bradou a límec se nechá spadat na záda či na jedno rameno.

Nejlepší materiál na kápi je vlna, ale může být i ze lnu. Dá se ušít jednovrstvá, nebo s podšívkou – pak vás jednak nebude vlna kousat, jednak to umožní případně ozdobit okraj límce motivem "dubového listu" (viz obrázek) nebo "hradbiček". Kápě má také dlouhý cíp spadající na záda, který může být zakončen rolničkou.

Mužská suknice bývá běžně stažená opaskem. Ten by měl být kožený (ne koženkový) a zapínaný na přezku – optimálně kovanou či litou z bronzu. To může být trochu problém, vyhněte se ale prosím alespoň přezkám vojenským, niklovaným či chromovaným a jiným do očí bijícím. V ideálním případě by na opasku neměly být ani moderní sedlářské nýtky.

Pokud takový opasek neseženete, volte raději látkovou šerpu, nebo i jen převázání provazem.

Protože gotický oděv neměl kapsy, nosily se předměty denní potřeby buď přímo na opasku, nebo v různých váčcích a brašničkách. Ty byly ušité z látky nebo z kůže. Menší byly zavěšené na opasku, větší přes rameno.